Ptáte se: Jak působíte na lidi a okolí? 1




Můžete si za všechno samy?

Když jsem se přestěhoval do České republiky, potkával jsem z počátku různé lidi. Převážně lidi, se kterýma bych nechtěl trávit tolik času a přemýšlel jsem proč a čím je přitahuju. Měl jsem tendenci bez uvažování reagovat a dával jsem to za vinu městu, jinému prostředí… Možná to taky znáte. Události, co se mi děly jsem vnímal negativně a tím jsem to ještě násobil. V hlavě jsem měl zmatek a odráželo se to například v nechuti uklízet.

Nakonec jsem se donutil a během uklízení se mi udělal pořádek i v hlavě. V ten den jsem připravoval školení a zaujala mě zkušenost z toho dnes. Říká se, že stav Vašeho bytu je odrazem Vaši mysli. Přišel jsem na jednu věc. Funguje to i opačně! Když uklidím byt, mám pořádek v sobě. Časem jsem zjistil, že je to mnohem obsáhlejší téma. Funguje to také ve vztazích, to jaké lidi k sobě přitahujete, ve Vaši mysli.


Společnost jako odraz našeho myšlení

Když potkáte člověka, téměř ihned můžete říct, jaký z něj máte dojem. Jak se v jeho společnosti cítíte a jestli by jste ho rádi někdy ještě potkali. Věřte, že tohle je s vysokou pravděpodobností vzájemné! Téměř zpravidla. Říká se přeci “vrána k vráně sedá“. Zamyslete se na příkladu:

Do nového města se přestěhuje muž. Večer si jde
koupit cigára do večerky a ptá se starého pána za pultem: “Jací jsou tady lidé?”. Starý pán si ho přehlédne a zeptá se: “Jací jsou lidé ve vašem městě?”. Muž bez přemýšlení říká, že jsou nepřátelští, plní závisti, nespokojeni a negativní. Starý pán se zamyslí a říká s klidem v hlase: “Mladý muži, tady jsou lidi stejní!”…

Pár týdnů poté, se u stejného starého pána zastaví žena a ptá se tu samou otázku. Starý pán odpovídá opět otázkou: “Jací jsou lidé u Vás, ve Vašem městě?”. Žena se usměje a chválí lidi v její rodném městě, že jsou hodní a vždy plní energie. Starý pán říká: “Tak tohle město se Vám bude líbit, tady jsou taky takoví!”.

Nevěřil jsem. Celou dobu jsem si nalhával, že já jsem v pořádku: “To vy mě nechápete!“. Až v slepé uličce jsem si uvědomil jedno. Je šumák, co si o tom myslím já. Je to prostě tak a já se s tím musím smířit. Teprv až pak můžu něco změnit. Vytvořil jsem si řebříček hodnot, na kterých jsem pracoval. Byla to například vděčnost – každé ráno a večer jsem se zastavil a byl vděčný zato, co mám. Byla to upřimnost – je cennější a jednodušší říct pravdu. Takže jsem ze sebe dělal člověka, typ, který chci potkávat. A opravdu to během pár týdnů začalo fungovat! Najednou jsem začal potkávat jiné lidi bez toho, abych měnil prostředí.

V každém městě jsou v poměru stejní lidi. Jde jenom o to, které lidi přitahujeme a také přes jaký filtr vnímáme svět.

Naše optika, kterou se díváme na svět

Podle naší nálady vysíláme energii do prostředí. Tady funguje zákon “podobné se přitahuje”- To je z energetického pohledu. Z pohledu myšlení je naše vnímání světa ovlivněno tzv.paradigmem. Paradigma je způsob, kterým nahlížíme na věci kolem sebe, náš zorný úhel, vztahový rámec našeho uvažování, soubor našich přesvědčení. Zjednodušeně, jsou to naše brýle, přes které se díváme na svět. Častokrát nás jenom omezují. Příklad změny paradigmatu. Vžijte se do situace:

Nedělné ráno v metru v Praze. Lidé poklidně seděli – někteří četli noviny, jiní byli pohrouženi do svých myšlenek nebo se zavřenýma očima odpočívali. Ve vagóně vládl klid a pohoda.

Potom ale na jedné stanici přistoupil muž s dětmi, které se chovaly, jako by celý vagón patřil jim. Idyla nedělního rána byla rázem pryč.

Muž, zjevně netečný k tomu, co se děje, si sedl vedle mě a zavřel oči. Děti ječely, házely po sobě různé věci, a dokonce trhaly lidem noviny z rukou. Pozoroval jsem, jak jsou všichni ve vagóně podráždění. Muže vedle mě se to ale jako by vůbec netýkalo.

Bylo těžké zůstat klidným a ničeho si nevšímat. Nechápal jsem, jak může tak snadno ignorovat, že jeho děti jsou nepřiměřeně hlučné, a nic proti tomu neudělat, jak se může tak snadno vzdát odpovědnosti za jejich chování. Nebylo nijak obtížné si všimnout, že všichni ostatní mají obdobné pocity. Nakonec jsem se k němu obrátil a s krajní trpělivostí a sebeovládáním jsem mu řekl: “Pane, vaše děti ruší mnoho lidí. Nemohl byste je napomenout?”

Muž pozvedl zrak, jako by si teprve teď začal uvědomovat, co se děje, a řekl tiše: “Máte pravdu. Asi bych s tím měl něco udělat. Jedeme právě z nemocnice, kde jejich matka před hodinou zemřela. Myslím, že se mi nedaří se s tím vyrovnat a jim taky ne.”

Cítíte tu změnu Vašeho vnímání? Dává Vám to smysl? Nikdy nevíte, co je na té druhé straně. Jaké máte paradigmata vůči lidem kolem Vás? A jaké máte vůči sobě?

comment-napistemisvepribehypostrehyakomentare-shadow

Be part of the Better World

Facebook Comments

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jedno zamyšlení nad “Ptáte se: Jak působíte na lidi a okolí?

  • Martin Timko

    Vela ludi odcudzuje rodicov,ktory maju autisticke deti pretoze tie vyzeraju ako normalne a na prvy pohlad na nich nieje vidiet aku maju diagnozu.Ked sa take dieta hodi na ulici na zem alebo zacne kricat v amoku alebo si zacne udierat rukami hlavu ………takychto situacii je nesmierne mnozstvo.Vtedy rodic preziva neskutocne pocity ,ktore sa nedaju opisat slovami……A takyto postoj k nim ako pises v clanku ma vela naozaj vela ludi s ktorymi sa denno denne stretavame.Vety typu “ake mate nevychovane dieta” su normalnou sucastou naseho dna a pritom dotycny nema najmensiu predstavu, aku starostlivost a s cim vsetkym sa musieme v zivote popasovat.0n ako rodic zdraveho dietata nevenuje vychove svojho dietata ani tretinu casu ako ten ktory vychovava autistu.Preto apelujem aby sa kazdy pozrel na svoj zivot a potom odcudzoval ineho a mozno aj lepsieho cloveka ako je on sam…..